č. 1470/2008 Sb. NSS; Daň z příjmů: určení základu daně
č. 1470/2008 Sb. NSS
Daň z příjmů: určení základu daně
k § 23 odst. 8 písm. b) a § 24 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1998
Ustanovení § 23 odst. 8 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se užije nejen v případech poplatníků uvedených v § 2 téhož zákona, pokud přeruší svoji podnikatelskou nebo jinou samostatnou činnost, ale dopadá i na poplatníky, kteří změní způsob uplatňování výdajů.
Stanoví-li zákon, že stejným způsobem jako při ukončení činnosti postupují poplatníci i při změně způsobu uplatňování výdajů podle § 24 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nebo při zahájení účtování, jestliže nebyli účetní jednotkou, pak se základ daně (dílčí základ daně) upraví za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, čj. 1 Afs 109/2005-57)
Věc: Ludmila D. proti Finančnímu ředitelství v Praze o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně v roce 1999 podala daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1998, ve kterém k příjmům dosaženým podle § 7 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“), uplatnila výdaje podle § 24 téhož zákona. V roce 2000 podala daňové přiznání k téže dani za zdaňovací období roku 1999, v němž uplatnila výdaje podle § 7 odst. 9 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., tedy výdaje vyjádřené procentní sazbou. Při daňové kontrole správce daně zjistil, že k datu 31. 12. 1998 měla žalobkyně pohledávku ve výši 327 868,79 Kč. Protože k jeho výzvě nedoložila, že za zdaňovací období roku 1998 upravila základ daně podle § 23 odst. 8 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb. (tedy za zdaňovací období předcházející tomu, kdy změnila způsob uplatňování výdajů), upravil správce daně základ daně ve smyslu § 23 téhož zákona a žalobkyni nato dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 71 980 Kč.
Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala, žalovaný dne 10. 12. 2002 zamítl.
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, ve které zejména namítala, že závěr žalovaného o tom, že přechod z jednoduchého účetnictví na způsob uplatňování výdajů procentní sazbou dle § 7 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb. znamená uzavření účetnictví a poplatník již není účetní jednotkou, je nesprávný. Stejně tak nesprávný je právní názor žalovaného, že lze na tento případ aplikovat § 23 odst. 8 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení totiž je existence takového zdaňovacího období, které předchází dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti. Žalobkyně však dosud neukončila výdělečnou činnost, a zmíněné ustanovení na ni proto nedopadá.
Městský soud v Praze dne 21. 6. 2005 žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že daňová povinnost byla žalobkyni uložena v souladu s § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb. Argumentace žalobkyně, že neukončila podnikání, a proto pro takový postup nebyl dán zákonný důvod, je nesprávná. Podle uvedeného ustanovení je totiž pro takový postup důvodem nejen skutečnost, že daňový subjekt…
