č. 1852/2009 Sb. NSS; Daň z příjmů: úprava základu daně při sjednání cen odlišných od cen na trhu obvyklých
č. 1852/2009 Sb. NSS
Daň z příjmů: úprava základu daně při sjednání cen odlišných od cen na trhu obvyklých
k § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2002
Cenu sjednanou nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze obvykle stanovit jediným číslem, ale intervalem nejčastěji realizovaných cen.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, čj. 8 Afs 80/2007-105)
Prejudikatura: srov. č. 576/2005 Sb. NSS.
Věc: Oldřich V. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce (nájemce) uzavřel se svým otcem (pronajímatel) dne 31. 12. 2001 dvě nájemní smlouvy. Předmětem první ze smluv byl pronájem části nemovitosti v k. ú. Milevsko a druhou smlouvou pronajímatel žalobci přenechal k užívání přístavbu k této nemovitosti -disko kavárnu. Nájemné z těchto nebytových prostor žalobce zaúčtoval do výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Vkladem do katastru nemovitostí dne 9. 9. 2002 se žalobce na základě darovací smlouvy stal spoluvlastníkem ideální poloviny této nemovitosti. S ohledem na tuto skutečnost si smluvní strany v dodatcích k uvedeným smlouvám téhož dne ujednaly snížení celkového ročního nájemného. Finanční úřad v Milevsku žalobci dne 10. 5. 2005 podle § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši 69 364 Kč. Správce daně dospěl k závěru, že výše nájemného za 1 m2/rok sjednaná v uvedených smlouvách neodpovídá ceně obvyklé. Tato cena činila v případě prvé smlouvy 2 090 Kč a v případě druhé smlouvy 1 500 Kč. Správce daně provedl sedm místních šetření u jiných daňových subjektů, u kterých zjistil výše nájemného v rozpětí od 747 Kč do 2 727 Kč za 1 m/2 rok; průměrná cena nájemného tedy činila 1 466 Kč za 1 m2/rok.
Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 14. 2. 2007 zamítl.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ten ji rozsudkem ze dne 18. 7. 2007 zamítl s tím, že žalobce uspokojivě nevysvětlil rozdíl mezi cenou nájmu sjednanou v uvedených smlouvách a cenou nájmu sjednávanou mezi osobami v běžných obchodních vztazích. Uvedl, že správce daně vyhodnotil všechny žalobcem předložené důkazy a řádně zdůvodnil, proč je nebylo možné osvědčit jako důkaz. Žalobce byl seznámen s cenami nájmů za m2/rok a s postupem při stanovení ceny obvyklé dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Skutečnost, že správce daně aplikoval citované ustanovení, není dokladem toho, že by neprováděl ve věci dokazování.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nesouhlasil s tím, že nájemné, které hradil svému otci, není ve výši obvyklé, a odmítal způsob výpočtu ceny obvyklé, kterou správce daně určil podle aritmetického průměru jím vybraných nájemních smluv. Tento postup považoval za nezákonný vzhledem k tomu, že k němu daňové subjekty…
