č. 1890/2009 Sb. NSS; Daň z příjmů fyzických osob: výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů; finanční pronájem
č. 1890/2009 Sb. NSS
Daň z příjmů fyzických osob: výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů; finanční pronájem
k § 24 odst. 1, § 24 odst. 2 písm. h) bod 2. a § 25 odst. 1 písm. u) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2003
I. Nalezení poměru, v jakém daňový subjekt užívá najatou věc (leasing) pro svoje potřeby a v jakém pro podnikatelský účel, je rozhodné pro určení poměru výdajů, jež lze z celkového výdaje za nájem věci zohlednit jako výdaj daňový.
II. Užíval-li žalobce najaté automobily i pro soukromé potřeby, pak musí být stejným poměrem rozděleny celkové výdaje na jejich nájem mezi výdaje ovlivňující základ daně a výdaje, které základ daně neovlivní.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, čj. 1 Afs 3/2009-52)
Prejudikatura: srov. č. 264/2004 Sb. NSS a č. 402/2004 Sb. NSS.
Věc: Oldřich P. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu v Kadani tak, že žalobci zvýšil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003 o částku 19 168 Kč poté, co z jeho výdajů vyloučil některé, o nichž žalobce tvrdil, že byly vynaloženy na nákup pohonných hmot, avšak evidencí v deníku jízd neprokázal, že by jízdy (vzhledem k množství najetých kilometrů za jeden den a jeden automobil) mohl vůbec uskutečnit. Žalovaný rovněž žalobci zkrátil výdaje na uplatněné leasingové splátky za čtyři automobily.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který jej dne 22. 8. 2008 zrušil. Uvedl, že žalobce v roce 2003 použil najaté automobily z převážné části k vykonání pracovních jízd, finanční pronájmy byly sjednány za účelem využití automobilů k podnikatelské činnosti, a proto splátky leasingů musely mít s příjmy z podnikání žalobce bezprostřední souvislost, a to bez ohledu na to, zda vozidla byla využita i k soukromým účelům. Skutečnost, že žalobce neprokázal souvislost mezi vykázanými jízdami a svojí podnikatelskou činností, je sice důvodem pro krácení výdajů na pohonné hmoty, nikoliv však důvodem pro krácení uplatněných leasingových splátek. Soud však vytkl žalovanému, že není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o neprokázanosti daňové účinnosti části leasingových splátek ve výši 109 315,97 Kč.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, v níž namítal, že soud nesprávně posoudil leasingové splátky jako daňově účinné. Žalobce neprokázal souvislost mezi vykázanými jízdami a svojí podnikatelskou činností u 33,9 % z celkového počtu ujetých kilometrů, a proto finanční orgány správně snížily o toto procento žalobcem uplatněné výdaje i na splátky finančních leasingů za čtyři automobily. Stěžovatel měl za to, že je nutno aplikovat na danou věc i § 25 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů; podle tohoto ustanovení nelze za daňově účinné uznat výdaje na osobní potřebu. Rovněž tak § 28 odst. 6 zákona o daních z příjmů konkretizuje postup při odepisování hmotného majetku, který je pouze zčásti užíván k zajištění či dosažení příjmů; v takových…
