č. 3667/2018 Sb. NSS; Rozšířený senát: snížení standardu ochrany lidských práv
č. 3667/2018 Sb. NSS
Rozšířený senát: snížení standardu ochrany lidských práv
k § 17 odst. 1 soudního řádu správního
k čl. 46 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), ve znění Protokolů č. 11 a 14
Rozšířený senát není příslušný k rozhodování o návrhu na změnu právního názoru (§ 17 odst. 1 s. ř. s.), v jejímž důsledku by se snížil standard ochrany lidských práv dosažený dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, byly-li v ní obsažené právní závěry shledány Evropským soudem pro lidská práva jako nezbytná podmínka pro dodržení požadavků Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) ze strany České republiky (čl. 46 odst. 1 Úmluvy). Je-li v takovém případě rozšířenému senátu postoupena věc k zaujetí odlišného právního názoru, vrátí ji rozšířený senát k projednání a rozhodnutí senátu, který mu ji postoupil.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2016, čj. 4 As 1/2015-40)
Prejudikatura: č. 1337/2007 Sb. NSS, č. 1723/2008 Sb. NSS, č. 1885/2009 Sb. NSS, č. 1948/2009 Sb. NSS, č. 2602/2012 Sb. NSS a č. 2825/2013 Sb. NSS; rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 2. 2000, Fitt proti Spojenému království (stížnost č. 29777/96, Reports 2000-II) a rozsudek ze dne 26. 11. 2015, Regner proti České republice (stížnost č. 35289/11).
Věc: Ing. Jaroslav Ř. proti Národnímu bezpečnostnímu úřadu o vydání osvědčení fyzické osoby, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 13. 4. 2010 požádal žalobce o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Přísně tajné“. Žalovaný rozhodl dne 3. 5. 2011 o nevydání tohoto osvědčení. Rozhodnutím ze dne 8. 8. 2011 ředitel žalovaného zamítl žalobcův rozklad.
Proti rozhodnutí ředitele žalovaného se žalobce bránil žalobou ze dne 1. 9. 2011. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2014, čj. 11 A 274/2011-35, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud zdůraznil, že řízení o bezpečnostní prověrce je specifické, v jeho rámci nelze garantovat všechna procesní práva účastníka řízení s ohledem na předmět tohoto řízení. Není přitom pravdou, že by se žalovaný obsahem zpráv zpravodajské služby nezabýval, neboť z odůvodnění obou rozhodnutí vyplývá pravý opak. Nadto žalovaný nebyl oprávněn přezkoumávat obsah zpráv, jak požaduje žalobce, nýbrž měl pouze vyhodnotit jejich obsah a učinit příslušný závěr o tom, zda je či není dáno bezpečnostní riziko na straně žadatele o vydání osvědčení. Skutečnost, že se žalobce nemohl se zprávami seznámit, vyplývá z povahy věci a tohoto řízení. Specifičnost správního řízení, které odůvodňuje omezení procesních práv žalobce, je vykompenzována tím, že správní soud má plný přístup k podkladům rozhodnutí, které jsou součástí správního spisu, s jejichž obsahem se městský soud seznámil. V souladu se získanými poznatky soud přezkoumával postup a důvody pro nevydání osvědčení v úplnosti i nad rámec uplatněných námitek, přičemž po posouzení obsahu utajovaných zpráv dospěl k závěru, že tvoří dostatečný podklad pro závěr uvedený v napadeném rozhodnutí žalovaného.
Proti tomuto rozsudku se žalobce (stěžovatel) bránil kasační stížností. Argumentoval mimo jiné tím, že…
