č. 4722/2026 Sb. NSS, Pozemní komunikace: veřejně přístupná účelová komunikace; zřízení vyhrazeného parkování
č. 4722/2026 Sb. NSS
Pozemní komunikace: veřejně přístupná účelová komunikace; zřízení vyhrazeného parkování
k § 7 odst. 1 větě druhé a § 25 odst. 6 písm. c) bodu 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
I. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neumožňuje ve vztahu k veřejně přístupným účelovým komunikacím povolit jejich zvláštní užívání, které by spočívalo ve zřízení vyhrazeného parkování ve smyslu § 25 odst. 6 písm. c) bodu 4 tohoto zákona.
II. Rozhodnutí dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, může vést toliko k úpravě nebo omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci (jejího obecného užívání), nesmí však vést k trvalému popření znaků veřejně přístupné účelové komunikace, a to ani v případě, že by se toto popření mělo týkat jen některé části posuzované komunikace.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2025, čj. 8 As 136/2024-57)
Prejudikatura: č. 2370/2011 Sb. NSS, č. 3794/2018 Sb. NSS a č. 4564/2024 Sb. NSS.
Věc: D. K. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje, za účasti 1) Statutárního města Liberec, 2) Společenství vlastníků K Mojžíšovu prameni 1681 a 3) Společenství vlastníků K Mojžíšovu prameni 1683, o omezení veřejného přístupu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce je vlastníkem veřejně přístupné účelové komunikace, která se nachází na pozemku v katastrálním území V. Místní provoz na této komunikaci je upraven jako tzv. obytná zóna. Tato komunikace zajišťuje komunikační potřebu mj. i k bytovým domům, jejichž vlastníci jednají v tomto řízení prostřednictvím osob zúčastněných na řízení 2) a 3) (dále jen „OZNŘ“). Na jedné straně této komunikace hodlá žalobce zřídit podélná parkovací stání (na druhé straně se vedle této komunikace již příčná parkovací stání nachází). Podal proto žádost o omezení veřejného přístupu na tuto komunikaci, aby mohl zřídit soukromá (vyhrazená) parkovací stání.
Magistrát města Liberec poté, co předchozí rozhodnutí žalovaného byla dvakrát zrušena krajským soudem, rozhodnutím ze dne 22. 8. 2023 žalobcovu žádost zamítl. Žalovaný v odvolacím řízení rozhodl dne 12. 1. 2024 tak, že do výroku rozhodnutí magistrátu doplnil § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Ve zbytku žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, čj. 59 A 3/2024-51.
Krajský soud úvodem připomněl, že obecné užívání veřejně přístupné účelové komunikace, které vlastník této komunikace musí respektovat, lze podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o pozemních komunikacích omezit. Dle tohoto ustanovení by silniční správní úřad měl zkoumat, zda požadované omezení veřejného přístupu na danou komunikaci je skutečně nezbytné pro ochranu oprávněných zájmů jejího vlastníka.
Krajský soud se s žalovaným ztotožnil v tom, jak vypořádal otázku současného podélného nezákonného parkování na posuzované komunikaci. K legalizaci tohoto parkování totiž není třeba omezovat obecné užívání této komunikace. Postačuje vyznačit…
