č. 2348/2011 Sb. NSS; Daň z přidané hodnoty: úplatné převody movitých věcí uskutečňované obcí
č. 2348/2011 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: úplatné převody movitých věcí uskutečňované obcí
k § 5 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2005
Jestliže obec, která byla registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, uskutečňovala úplatné převody movitých věcí nikoli „při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy“ ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ale jako subjekt soukromoprávních vztahů, byla u těchto prodejů povinna uplatnit daň na výstupu, bez ohledu na to, zda se jednalo o transakce se opakující či jednorázové.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2011, čj. 8 Afs 41/2010-144)
Prejudikatura: č. 1917/2009 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 17. 10. 1989, Comune di Carpaneto Piacentino a další (spojené věci 231/87 a 129/88, Recueil, s. 3233), a ze dne 14. 12. 2000, Fazenda Pública (C-446/98, Recueil, s. I-11435).
Věc: Město Janovice nad Úhlavou proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobce v roce 2004 nabyl darováním od Ministerstva obrany nemovitosti (vojenské objekty včetně pozemků), věci movité a práva odpovídající věcným břemenům v celkové evidenční hodnotě 717 335 508,87 Kč. V roce 2005 uzavřel postupně několik kupních smluv o prodeji movitých věcí z takto nabytého majetku soukromoprávním subjektům (zejm. vybavení, panely a demontované přístřešky).
Finanční úřad v Klatovech dvěma dodatečnými platebními výměry ze dne 22. 10. 2007 dodatečně žalobci vyměřil daň z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 2005 ve výši 94 677 Kč a za 4. čtvrtletí 2005 ve výši 208 541 Kč. Prodej výše uvedeného majetku totiž správce daně kvalifikoval jako uskutečňování zdanitelných plnění.
Odvolání proti oběma výměrům žalovaný zamítl rozhodnutími ze dne 14. 5. 2008. Dle žalovaného byl prodej majetku uskutečňován dle soukromoprávních předpisů (občanského zákoníku) a nejednalo se o výkon veřejné správy, ale o činnost „v rámci ekonomické činnosti“ ve smyslu § 5 odst. 1 a 2 zákona o DPH podléhající zdanění.
Žalovaný podotkl, že pojem „soustavná činnost“ nebyl v zákoně o DPH definován; odkázal proto na výklad obchodního zákoníku, kde se v § 2 vyskytuje stejný výraz v definici podnikatelské činnosti: pojem „soustavnost“ není totožný s nepřetržitostí a trvalostí; nemůže se však jednat o činnost nahodilou, výjimečnou, jen příležitostně nebo občas vykonávanou. Žalovaný v návaznosti na takto vyložený pojem soustavné činnosti uvedl, že se v případě žalobce zjevně nejednalo o nahodilou či jednorázovou činnost, ale slovy zákona „o soustavnou činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby“.
Žalovaný tedy uzavřel, že ačkoliv byl žalobce veřejnoprávní subjekt ve smyslu § 5 odst. 3 zákona o DPH, prodej majetku nebyl prováděn při výkonu veřejné správy, ale v rámci ekonomické činnosti žalobce, a tudíž také podléhal dani z přidané hodnoty.
Proti rozhodnutím žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který obě rozhodnutí rozsudkem ze dne 30. 3. 2010 zrušil a vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejprve soud konstatoval jako nesporné, že…
